Ukázkové čislo našeho časopisu

Únor

Únor měsíc maškarád,

kdopak by je neměl rád?

Skřivánek si musí vrznout,

i kdyby měl trochu zmrznout.

Jaroslav Hejkal, Rok na vsi

Masopust

Ať už mu říkáme masopust, fašank nebo karneval, je to vždy jeden z nejveselejších a nejbujařejších svátků roku. V současných oslavách masopustu v České republice se odráží inspirace benátského karnevalu i osobité folklorní tradice. Jedno mají ale společné: před nekonečným půstem se lidé chtěli pořádně najíst a pobavit, a to s chutí děláme dnes stejně jako před několika staletími. Pranostiky radí: "Na konci masopustu o "bláznivých dnech" (poslední 3 dny) se nemá nikdo ženit, jinak prý budou bláznit oba manželé". Závěr zimy byl tedy prožíván často ve znamení zábav a bujarého veselí, neboť byla pověra, která říkala: "Kdo v masopustě moc dělá, v létě to odleží".

Masopust U nás doma

Každoroční Masopustní veselí bude v Domově dne 4.2 (pondělí). Slavit se bude ve společenské místnost v Šolínově. Zájemci z Thákurovy, kteří chtějí zajistit dovoz, ohlaste se na na sociálním oddělení v Tkákurově. Těšit se můžete na občerstvení a na to, že k poslechu a tanci bude hrát harmonikář pan Karel Kekéši, kterého již znáte z minulého roku. Bude hrát opět známé šlágry a oblíbené lidovky.

SVÁTEK ZAMILOVANÝCH

(obyvatelky pí Pěčková a Svobodová)

Na Valentýna slavíme lásku,

svá vyznání projevujem nejen v hlásku,

ale dáváme svá srdce v sázku,

a chodíme spolu na procházku.

Do kapsy strčím Ti po oblázku,

aby přišel čas na LÁSKU.

Bartovický zámek

Málokdo z občanů Bartovic ví, že v jejich obci stával zámek. Bártovický zámek stával v areálu bartovického panského dvora, kterému se podle existence zámku v jeho areálu říkalo Zámecký. Na existenci šlechtického sídla dodnes upomíná pomístní pojmenování východní části Bartovic - Podzámčí. Samotný zámek zanikl patrně již v polovině 19. stol., kdy jej pravděpodobně pohltila jedna z budov dvora. Možná známá sýpka nebo rozšířené východní křídlo dvora. Celá jižní a část východní strany dvora však byla bezezbytku a bez provedení archeologického výzkumu na přelomu 60. a 70. let 20. století zbořena, a tak se dnes lze jen dohadovat, kde přesně zámek stával. Důležité však je, že opravdu stával, a že nebyl zapomenut. Samotný bartovický dvůr je dodnes tvořen původními křídly, na modro natřenými, na severní a východní straně. Na jihozápadní straně se zachovala jedna stodola. Vnitřní plochu areálu dvora pokrývají novostavby moderních hal.

Historie bartovického statku a zámku

Bartovice jako šlechtický samostatný statek určil až Jan Skrbenský z Hříště v 1. polově 17. století. V této době právě Jan Skrbenský vybudoval v nejvýše položené části Bartovic, na táhlé výšině nad mendrující říčkou Lučinou, rozlehlý dvůr s nevelkým zámkem v části jeho areálu. Odtud se říkalo dvoru Zámecký, později Annin či Na kopci. Tento zámek dle tradice tvořil jendoduchý nevelký panský dům, snad jen o pěti místnostech, ale s velkou zahradou. Podobou se tak zámek se dvorem a velkou zahradou mohl blížit zámkům v Dolních Domaslavicích či Dolních Soběšovicích na Frýdecku. Přímým potomkům Jana Skrbenského náležely Bartovice se dvorem a zámkem až do roku 1738, kdy je odkoupil jejich příbuzný z blízkého Šenova Karel František Skrbenský. Od té doby byly Bartovice natrvalo připojeny k šenovskému panství a touto skutečností zámek ztratil svou residenční funkci a sloužil jen k hospodářským potřebám dvora. V roce 1867 odkoupila od Skrbenských Bartovice i se dvorem Františka Fattoni, dcera Františka z Heinů, význačného slezského politika. Dcera F. Fattoni Emma Marie, provdaná Aresinová, prodala v roce 1893 bartovický dvůr Jindřichovi Larisch - Mönnichovi. V roce 1918 byl bartovický statek Larischům vyvlastněn a jako zbytkový statek připadl Bedřichu Strnadeli. V roce 1948 připadl bartovický dvůr do vlastnictví státu a sloužil převážně k zemědělským účelům. Na přelomu 60. a 70. let 20. století byla celá jižní a a částečně východní strana do základů zbořena. Posledním zásahem do podoby dvora a okolí byla výstavba nové silnice spojující horní a dolní část Bartovic na přelomu 80. a 90 .te 20. století, která prochází v tesném sousedství areálu dvora. Počátkem 90. let 20. století byl areál dvora navrácen v restituci původním majitelům. Areál dvora dnes slouží obchodní činnosti soukromé firmy.

Situování a podoba zámku

Faktem zůstává, že o osudech zámku po roce 1738 nevíme prakticky nic. Místní lidová tradice vypráví, že po nějaký čas budova zámku sloužila majitelům šenovského panství jako lovecký zámeček a také o požáru někdy ve 2. polovně 19. století. Dokonce není známo ani přesné situování zámku. Existují dvě teorie. První jej situuje do míst dnes již zbořené sýpky na jihu areálu, která vznikla prý přestavbou zámku. Tomuto však neodpovídá zákres na mapě stabilního katastru z roku 1836. Z této mapy lze usuzovat, že nevelký zámeček stával na jihovýchodě areálu dvora, mezi zmiňovanou sýpkou a podouhlou budovou dvora na východě. Dnes již těžko zjistíme, byl-li zámek zahrnut v pozdějších dobách do hmoty budovy sýpky, nebo jej překryla budova východní části dvora, protože jižní a jihovýchodní část dvora byla bez provedení archeologického průzkumu zbořena. Pro správu dvora byla po zániku zámku postavena nová budova, rovněž nevelká, označená čp. 1, které snad převzala z budovy bývalého zámku.

(z knihy Jana P. Štěpánka: Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945)

Dočasné rozloučení s psími děvčaty

V pondělí 7.1. jsme se na speciální canisterapie rozloučili (doufejme, že jen dočasně!) s labradorkami Brusinkou a Dášenkou a jejich paničkou Barborou. Barbora je totiž v požehnaném stavu, čeká miminko, proto k nám nějakou dobu nebude s pejsánky docházet. Dobrovolnice Barbora všechny přítomné potěšila dárečkem - PF 2008 s fotografií obou psích děvčat. Mladší Brusinka dělala během posezení veselé šaškárny, takže nešlo o rozloučení smutné. Pejskové také dostali spoustu dobrot, na kterých si radostně pochutnali.

Vítězný Kaštánek roku 2007

Obyvatelé objektu Thákurova se v loňském roce překonali a přihlásili se do soutěže Kaštánek roku 2007, která byla vyhlášena v rámci projektu Senioři mezi námi. Úkol byl jednoduchý - nasbírat kaštany, vyrobit z nich něco zajímavého. Výrobek pak vyfotografovat a poslat do soutěže. Na podzim, kdy se kaštany sbíraly, nevládla v domově zrovna pohoda, řada lidí byla nemocná a unavená, ruce nesloužily tak, jak by měly. Přesto se našim obyvatelkám podařilo vytvořit z kaštanů několik originálních výrobků: dva vesmírné ježky, jednoho dřevěného ježka, jeden zlatý kaštan na zlatém podzimním trojlístku a nejoriginálnějším dílem byla určitě kolektivní práce, kterou jsme nazvali "Zavařené kaštany". Zavařovací sklenice odzdola až po víčko naplněná kaštany, uzavřená batikovaným kouskem látky a ozdobená jutovým provázkem nadchla porotu tak, že ocenila celý kolektiv domova: paní Skopová, Foltová, Beinová a Krotká dostaly od pořadatelů na pochlubení pěkný diplom, na památku malé medaile a na trávení volného času originální trička s motivem soutěže.

O křížovce

I když Američané tvrdí, že vynálezcem křížovky je Artur Wynne, jehož první křížovku uveřejnily 21.12.1913 newyorské noviny, vše je jinak. První křížovka pochází z Prahy. Zveřejnila ji učitelka Mlada Antošová. Křížovka se jí ale začalo říkat až v roce 1902 (hádanka křížová, a o rok později už hádanka křížovka).

V dalších letech se křížovka rychle rozšířila do celého světa a vznikly i další podobné hádanky. Dodnes je nejběžnější grafické provedení "americké", kde jsou legendy psány mimo obrazec do sloupců "Vodorovně" a "Svisle" a odkazují se na čísla vepisovaná do okének křížovky v jejich levém horním rohu. Bývají snadné na sestavení i na luštění, zpravidla nemají tajenku. Křížovce s tajenkou v provedení, kde se legendy odkazují na řádky označené písmeny a sloupce označené čísly, se u nás říká klasická křížovka, a je to česko - slovenská specialita.

Jiným grafickým provedením je tzv."švédská křížovka", kde jsou legendy vepsané do okének. Často mívá výřez s obrázkem, nejčastěji s kresleným vtipem. V Evropě je to nejběžnější druh křížovky. Naopak, na americkém kontinentu, pokud se vyskytuje, tak vzácně. Výjimečnost českých a slovenských křížovek souvisí patrně se Svazem českých hádankářů a křížovkářů (SČHAK), který sdružuje autory a vydává normy a pravidla - ohledně sestavování, grafického provedení, uznávaných slovníků, přípustných výjimek atd. V zahraničí existují různé (fan)kluby křížovek, organizace jako SČHAK je však pouze u nás.

Velké změny do tvorby křížovek přinesly v posledních letech počítače. Autoři získali slovníky s rychlým vyhledáváním, programy podporující sestavování, generující grafické obrazce. Nové technologie umožňují umístit křížovky na internetu, elektronický časopis lze luštit na monitoru, nebo vytisknout na počítačové tiskárně. Na internetu najdete také křížovkářský software, ten je ale dělaný na "americké" křížovky - neumí "ch", háčky, čárky, český způsob provedení klasické i švédské křížovky, je nedokonalý a pomalý. I s dobrým slovníkem jde o prakticky nepoužitelnou hračku. Snaživí Češi ale nezůstávají pozadu a již dnes existuje několik originálních českých systémů na podporu tvorby křížovek. Moderní technologie umožňují vytvářet křížovky kvalitněji, rychleji a levněji. Žádný počítač ale sám dobré křížovky nikdy dělat nedokáže. Nakonec je to vždy člověk, na jehož znalostech a zkušenostech záleží, aby křížovky měly "šmrnc".

HÁDANKA na každý měsíc - Topinky

Za jaký nejmenší čas opečete tři topinky, když se na pánvičku vejdou jen dvě najednou a jedna strana se peče 30 sekund? Řešení hádanky naleznete na konci časopisu!

Jan Zajíc

(3.7.1950 - 25.2.1969)

Jan Zajíc, český student, který se, inspirován činem Jana Palacha, 25. února roku 1969 upálil na pražském Václavském náměstí na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, přichází na svět 3. července roku 1950 v obci Vítkov (okres Opava) jak prostřední ze tří dětí učitelky a drogisty.

Dětství Jan Zajíc prožívá v rodné obci, kde také absolvuje základní školu. V roce 1965 je pak Jan Zajíc přijat na střední průmyslovou školu železniční v Šumperku - za doby studií se Jan věnuje četbě literatury, zejména té tzv. krásné, sám se též pokouší o tvorbu básní. Po maturitě na střední škole chce pak Jan Zajíc studovat dějepis a filozofii. V období tzv. "pražského jara" roku 1968, tedy v období částečné demokratizace československé společnosti, je Jan Zajíc nadšeným příznivcem změn ve společnosti - v Šumperku se účastní řady mítinků a schůzí, na nichž patří k nejvášnivějším diskutérům.

Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy se Jan Zajíc zapojuje aktivně do studentských protestních akcí - když se pak v lednu roku 1969 upálí na pražském Václavském náměstí student Jan Palach, odjíždí Zajíc do Prahy, kde se pak účastní na Václavském náměstí, pod sochou sv. Václava) protestní hladovky, trvající až do Palachova pohřbu. O měsíc později se Jan Zajíc, když vidí, že Palachův čin nepřinesl žádný významný zvrat do kompromisní a kolaborantské politiky československých politických představitelů, rozhodne Palachův čin následovat - 25. února roku 1969 odjíždí ráno do Prahy, když ho na cestě doprovázejí tři spolužáci. V Praze se pak Jan Zajíc v průjezdu domu č. 39 na Václavském náměstí polije benzínovým čističem, vypije kyselinu a zapálí se - na Václavské náměstí se mu ale z průjezdu vyběhnout nepodaří, po několika krocích padá a na místě umírá.

Před svojí mučednickou smrtí napíše Jan Zajíc čtyři dopisy - jeden zanechává na místě sebeupálení, druhý je adresován rodičům a sourozencům, třetí je určen O. Vítovi, studentovi teologické fakulty v Praze, s nímž držel hladovku po sebeupálení J. Palacha, a čtvrtý je pak určen československé veřejnosti - v tomto dopise se Zajíc označí za další oběť okupace Československa a vyzve v něm k boji za svobodu vlasti.

Pohřeb Jana Zajíce se koná 2. března roku 1969 v rodném Vítkově (on sám chtěl být pohřben v Praze, ale úřední cestou bylo jeho pražskému pohřbu zabráněno) a stává se, podobně jako pohřeb Jana Palacha manifestací odporu československých občanů vůči nastupujícím normalizačním snahám husákovského komunistického vedení.

1.2. - 19.2. VODNÁŘ

Lidé narození ve znamení Vodnáře jsou ovlivněni dvěma charakterově odlišnými planetami. Saturn jim dává klid, soustředění a vytrvalost, zatímco Uran jim působí neklid, originalitu a vznětlivost. Tyto vlastnosti se u nich málokdy vyskytují odděleně, ale jsou v jejich povaze obsaženy ve vyvážené směsi.

Rybka Nataša Gollová (27.2.1912 - 29.10.1988)

Pocházela z intelektuální rodiny, její dědeček byl známý český historik Jaroslav Goll. Herectví studovala soukromě, a třebaže hrála též v divadle, největší popularitu jí přinesl film. Ve 30. a 40. letech šla z role do role a díky jejímu komediálnímu talentu mohli i čeští režiséři točit žánr "bláznivá komedie". Populární pár vytvořila s Oldřichem Novým. Mezi její nejznámější filmy patří: Eva tropí hlouposti, Kristián, Pohádka máje, Hotel Modrá hvězda, Okouzlená, Císařův pekař nebo Drahé tety a já.

20.2 - 29.2. RYBY

Lidé narození ve znamení Ryb jsou stejně jako zrozenci na Vodnáři vystaveni vlivu dvou planet a to Jupitera, který jim dává smysl pro spravedlnost, sociální cítění i ochotu pomáhat druhým, a Neptuna, který jim na jedné straně pomáhá a na straně druhé jim trochu komplikuje život. Jeho představivost, tvůrčí fantazii a citovou jemnost, ale i přecitlivělost, snivost, která vede k pasivitě, nerozhodnost a přehnanou vnímavost.

Přestupný rok

Máme tu opět přestupný rok! Proto, milí čtenáři, při plánování únorového programu nezapomeňte na pátek, na devětadvacátý únor!

A zajímá vás, co to přesně je a proč existuje? Přestupný rok je rok, který má 366 dní. Obecně lze říci, že přestupný rok je problémem kalendářů (juliánský, gregoriánský), které se snaží běh času počítat podle cyklů navzájem nesoudělitelných (den, měsíc, rok). Kalendářní rok má 365 dní. Ale protože jeden tropický rok je dlouhý 365,24219 dne, musí časem dojít k odchylce jednoho dne. To nastane jednou za čtyři roky a právě tehdy se vkládá jeden den navíc, kterému se často říká přestupný den (viz juliánský kalendář). Tím se docílí hodnoty 365,25 dne na rok.

Ani to není dostatečně přesná délka tropického roku. Za tisíc let dojde k posunu o 7,81 dní, které budou oproti skutečnosti přebývat. Proto gregoriánský kalendář upřesnil, že roky dělitelné 100 jsou přestupné jenom tehdy, jsou-li dělitelné 400. Přestupné byly například roky 1600, 2000 apod. Přestupné nejsou roky 1700, 1800, 1900, 2100 atd. Odchylka gregoriánského kalendáře oproti skutečnosti činí 31 dní, které budou přebývat za 100 tisíc let. Přestupný den je zvláštní den, který se přidává do kalendáře, aby kalendářní rok svou délkou co nejvíce odpovídal tropickému roku. Takový rok se nazývá přestupný rok.

Historie přestupných dnů sahá až do starověkého Egyptu, kdy byl v roce 238 př. n. l. zaveden dodatečný den každý čtvrtý rok. V roce 45 př. n. l. zavedl Julius Caesar stejné počítání do kalendáře používaného v Římě (proto označení juliánský kalendář). Chyba tohoto systému činí 1 den na 128 let. Kvůli nahromaděným rozdílům byl v roce 1582 dekretem papeže Řehoře XIII. kalendář reformován. V tomto gregoriánském kalendáři se přestupný den vkládá každý rok, který je dělitelný čtyřmi s výjimkou celých století, která nejsou dělitelná 400 (roky 2000, 2400 jsou přestupné, kdežto 1700, 1800, 1900, 2100 ne). Chyba gregoriánského kalendáře činí 1 den za 2620 let. V řehořském kalendáři se přestupný den vkládá jako 29. únor.

Řešení hádanky

Výsledek je 90 sekund. 1. strana první topinky společně s 1. stranou druhé topinky = 30 sekund
1. strana třetí topinky společně s 2. stranou druhé topinky = dohromady 60 sekund
2. strana první topinky společně s 2. stranou třetí topinky = dohromady 90 sekund